středa 14. května 2008

Chávez a kolumbijská guerilla

Před pár dny přinesla světová média zprávy o tom, že venezuelský režim má úzké vztahy s kolumbijským guerillovým uskupením FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia). Pokud by to byla pravda, byl by to jen další důkaz "spill-overu" kolumbijského problému do okolních zemí, a to rozhodně závažnější, než v případě útoku na členy skupiny krátce za hranicí na ekvádorském území, který nedávno vyvolal ostré spory mezi Kolumbií na jedné, a Venezuelou a Ekvádorem na druhé straně.
Kolumbijský problém s guerillami se táhne již desetiletí, zpackaná devadesátá léta mu dodala výraznou intenzitu, kdy FARC, kdysi jedna z méně výrazných guerill, dosáhla svého maxima cca 15-20 tisíc členů. Jistou úlevu přinesla až současná administrativa Álvara Uribeho, která prosazuje tvrdou konfrontační strategii ve vztahu k silnějšímu guerillovému uskupení v zemi (kromě FARC působí v Kolumbii též ELN). Dnes již FARC mají pravděpodobně méně než 10 tisíc členů.
Právě tato konfrontační strategie vnesla před nedávnem zlou krev do vztahů se sousedy, když kolumbijská armáda zásáhla buňku FARC ukrývající se na ekvádorském území. Podařilo se jí tím zničit jednu ze špiček organizace, Raúla Reyese. Na druhou stranu zásah vyvolal ostrý diplomatický spor s Ekvádorem a Venezuela dokonce ostentativně vyslala vojáky na své hranice. Krizi se podařilo zažehnat, nicméně vztahy jsou stále extrémně napjaté.
Akce kolumbijské armády může mít totiž ještě dalekosáhlejší následky. Kolumbijci nedávno zveřejnili, že z notebooku při akci zabaveném získali vážné informace o tom, že FARC je úzce navázána na venezuelskou vládu, respektive že ji Chávez přímo sponzoruje, a to poměrně štědře - 300 miliony dolarů, něco z toho přímo ve zbraních, které v poslední době vesele nakupuje po celém světě. To není málo, mělo by to být o něco více, než je roční rozpočet FARC, který se plní především díky obchodu s drogami.
Chávez se pochopitelně oproti tomuto obvinění ohradil, nazval Uribeho lhářem a dokumenty označil za smyšlené. Otázkou je motivace, kterou by kolumbijská vláda k takovému obvinění měla. Podle Cháveze se údajně Kolumbie snaží vyvolat konflikt, který by ospravedlnil intervenci USA, na které je Uribe úzce vázán, proti jeho režimu. Takováto domněnka však již hraničí s paranoiou.
Vztahy mezi oběma zeměmi jsou dlouhodobě špatné a to nejen díky guerille (například kvůli hraničním sporům). Je ale zjevné, že Chávez FARC alespoň skrytě podporuje. Kdyby informace byly skutečné, jako že velká část z nich asi bude, znamenalo by to další velmi hlubokou a zároveň velmi těžko zacelitelnou ránu ve vzájemných vztazích. Jedna věc je mít za souseda velkohubého tlachala, druhá věc někoho, kdo seriózně podporuje organizaci, kterou jak USA, tak EU považují za teroristickou.

5 komentářů:

Lukáš Hoder řekl(a)...

Velmi zajímavý by byl celý problém z hlediska mezinárodního práva, pokud by Kolumbie spor předala Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Jde o velmi široký problém odpovědnosti státu za jednání (polo)vojenských či teroristických skupin a k celé záležitosti existují zásadní rozsudky jako např. Nikaragua či Tadič. Jde zde o otázku, zda stát odpovídá za skupinu, kterou pouze financuje, ovšem neřídí její konkrétní činost. Zde pak nastupují MSD použitá pravidla jako "effective control" či "overall control"... Proces před MSD by z tohoto pohledu a v souvislosti s jistým posunem v náhledu RB OSN na terorismus mohl být velmi zajímavý.

Martin Hrabálek řekl(a)...

Urcite, z hlediska mezinarodniho prava by to bylo zajimave, jelikoz tezko FARC povazovat za narodneosvobozeneckou organizaci. Ackoliv se ji dostalo jiste formy mezinarodniho uznani skrze vyjednavani s Pastranovou vladou i predchozich vlad prostrednictvim tretich statu.
Na druhou stranu je vysoce sporné právo státu extrateritorialne utocit na uzemi druheho statu. Ackoliv o tom Ekvador udajne vedel dlouho dopredu, tak na samotne akci se nepodilel a jeji termin ani neznal. Takze i kolumbijske jednani je z pohledu mezinarodniho prava mirne problematicke...

Lukáš Hoder řekl(a)...

Tyto otázky mi připomínají letošní JESSUP moot court, kterého jsem se zúčastnil v rámci týmu brněnské prvnické fakulty. Tam šlo o podobný zásah do suverenity druhého státu v podobě zatčení teroristů na jeho území a jejich odvlečení na vojenskou základnu na ostrově třetího státu (viz podobně Guantanamo). Zde by mohlo být argumentováno tím, že Kolumbie měla v případě teroristů (operujících mimojiné na kolumbijském území) jurisdikci k jejich zatčení a nebo pak právem na sebeobranu dle Charty OSN... jde o zajímavé otázky. :)

Martin Hrabálek řekl(a)...

Urcite je to predevsim o vykladu a argumentech, tady proti sobe stoji suverenita jednoho statu proti obrane suverenity druheho statu, jelikoz FARC jednoznacne brani vykonu statni moci na znacne casti kolumbijskeho uzemi.
Obdobny, i kdyz ne stejny, pripad jako ty Lukasi uvadis, uz take v regionu probehl, kolumbijsti tajni zatkli vysoce postavene FARC ve Venezuele a dostali je do Kolumbie, taky okolo toho byl poradny humbuk...
Mezinarodni pravo verejne je proste rozkosna pravni disciplina:)

Lukáš Hoder řekl(a)...

Ajaj, Hugo. (http://www.nytimes.com/2008/05/16/world/americas/16latin.html?_r=1&ref=americas&oref=slogin)